Bruska GRINNEX je navržena jako sada brusného příslušenství a používá se ve spojení s elektrickou bruskou. Bruska je vybavena rychlo napínáním (rychlo aretací) řetězu pily – ovládáným na madle přes páčku s bovdenem až k upnutí řetězu. Populární jsou pokosové pily značky Makita, rovněž pokosové pily Metabo, zkracovací a pokosové pily Bosch či Milwaukee (vyšší cena). Jako ochranné plyny se většinou používají argon nebo hélium či jejich směsi. Je to plně automatizovaná metoda obloukového svařování, kdy je svarová lázeň chráněna plyny vzniklými při hoření a tavením tavidla ve svarové lázni. Pro ocelové plechy a dráty se nejčastěji používají měděné, které při vývinu tepla neuvolňují do okolního prostředí žádné škodlivé plyny. Při švovém odporovém svařování ( metoda 22 podle ISO 4063 ) se spojují plechy dlouhým svarem za pohybu kotoučových elektrod. Elektronové svařování ( svařování svazkem elektronů nebo svařování elektronovým paprskem ) je metoda používaná pro svařování materiálů vysoce chemicky aktivních ( titan, zirkon, molybden, niob, hafnium, wolfram a podobných materiálů ) nebo vysokotavitelné a žárupevné slitiny jako jsou Inconel či Nimonic.This data w as created by GSA Content G enerator DEMO!
Při svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu ( v Česku používaná zkratka TIG; metody skupiny 141 podle ISO 4063 ) hoří elektrický oblouk mezi netavící se wolframovou elektrodou a základním materiálem nebo svarovou lázní. Metoda automatického svařování pod tavidlem ( používaná česká zkratka APT; metody skupiny 12 podle ISO 4063 ) byla vyvinuta za účelem dosažení vysokého výkonu odtavení při svařování velmi dlouhých svarů při stavbě lodí, Zlievárenstvo mostů, trubek a tlakových nádob z plechů větších tlouštěk. Užití metody 114 není tak časté a používá se spíše pro svařování v polohách jako náhrada za svařování ROS, včetně svařování betonářské výztuže na stavbě. Výraznou inovací principu této metody je obloukové svařování plněnou elektrodou bez ochranného plynu ( metoda 114 podle ISO 4063 ). Místo elektrody obalenou tavidlem se používá trubičkový drát naplněný tavidlem navinutý na cívce. Srovnatelným svarům se kvalitativně přibližuje snad jen metoda obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu. Netavící se elektroda se vyrábí buď z čistého wolframu nebo je legována oxidy dalších kovů.
Ke spojení dochází při zahřátí kovů na teplotu zhruba 50 % až 90 % teploty jejich tání a působením vnějšího tlaku – údery kladiva nebo lisu na materiál. Dominantním použitím této metody svařování je svařování hliníku, hořčíku a jejich slitin a korozivzdorných ocelí – nerezu, mědi, bronzů, mosazi, titanu, zirkonu, molybdenu a dalších kovů s vysokou afinitou ke kyslíku. Lze svařovat ve vakuu ( metoda svařování 511 podle ISO 4063 ), v okolní atmosféře ( metoda svařování 512 podle ISO 4063 ), případně v atmosféře ochranných plynů ( metoda svařování 513 podle ISO 4063). Vakuum, ve kterém se svařování uskutečňuje, má jednak příznivé rafinační účinky na vlastnosti svaru a jednak dokonale chrání svarovou lázeň před účinky okolní atmosféry. Difúzní svařování ( metoda 44 podle ISO 4063 ) je založeno na teorii Fickových zákonů, které popisují difúzní tok atomů, jejich koncentraci a rychlost změny koncentrace v závislosti na vzdálenosti atomů. Nejčastěji se užívá bodového odporového svařování ( metoda 21 podle ISO 4063 ), při kterém vznikne svar přibližně o velikosti elektrod.
Odporové svařování ( metody skupiny 2 podle ISO 4063 ) se používá pro spojení dvou materiálů položených na sobě. Tlakové svařování je charakterizováno působení jak tlaku tak tepla a to za vzniku plastických deformací a ke spojení dochází i při částečně natavených materiálech. Na kontaktní ploše mezi oběma tělesy vzniká za působení tření vysoká teplota, zhruba na úrovni 80 až 85 % teploty tavení a oba materiály na kontaktu zplastizují při současném působení tlaku. Při současném působení tlaku tak dojde k lokálnímu svaření. Ocel je oproti měděným elektrodám špatný vodič, proto v ní při procházení proudu vzniká velký odpor a dojde k lokálnímu ohřátí styčných ploch svařovaných plechů. Tato metoda se nejčastěji používá k bodování ocelových plechů nebo spojení drátů do mříží, tedy sítí. Vzniklé svary mají velkou pevnost proti usmýknutí ve směru ploch plechů ve srovnání s namáháním kolmo k povrchu plechů. Zásluhou mimořádně vysoké koncentrace výkonu se svazek « protavuje » do hloubky až 400 mm takže umožňuje hluboké a přitom úzké svary v poměru až 50:1. Někdy se pro to používá výraz « klíčová díra » pro charakteristický tvar svaru. Cena benzínové sněžné frézy Jonsered je velice příznivá v poměru s výkonem. Jejich většímu rozšíření však prozatím brání jejich vyšší cena.